Hanifkova fotogalerie I

Obrázky ze života faraónského psa

Deníček

12.1.2008

Moje cesta za vzděláním aneb jak jsem byl poprvé ve školce
Panička je tajnůstkářka a vůbec mi neřekla, co na mě chystá. Takže jsem se ráno protahoval a vyvaloval pupek, jak to mám rád a najednou se někam spěchalo. Což se mi nelíbí, tak to dávám najevo tím, že si prostě sednu. Ať si na mě mlaská, píská, volá, když mi nemůže dopředu vysvětlit, co se bude dít. No nakonec jsme přece jen šel, zželelo se mi  její marné snahy.
Samozřejmě jsme přišli tak tak na začátek, takže jsem se s pejsky seznamoval, až když  mluvila paní cvičitelka, což, jak jsem pochopil, stejně patřilo paničce, tak mi to moc nevadilo. Jí, nevím proč, ZASE ano. Kupodivu měli všichni ti lidičkové rozum, tak nás na chvíli pustili všechny. To byla jizdaaaa!!!! Přidal jsem se na stranu silnějších (ufff, to jsem rád, že mě mezi sebe vzali) a honili jsme malé holky: Nejdřív vipetku Niu, co má obleček šitý u stejného krejčího (myslím ten šedý, ne leoparda), ale tu po chvíli zachránila panička, tak jsme si vyhlídli bíglici Bellu. No švanda to byla, panička se snažila fotit, ale moc to nestíhala.
Jakmile nás pochytali (já jsme vyhrál, vydržel jsem před paničkou nejdéle utíkat), přestala legrace. Po jednom nás páníčkové brali, vždycky vyrazily někam (FAKT nevím, kam se chtěli hnát) a chtěli po nás, ať jdem s nima. Tak jsme se různě pletli, poskakovali, tahali za vodítko a tak. Jooo, s paničkou to šlo, ale když si mě půjčila paní cvičitelka, to šly žerty stranou. Vzala mě na šňůru a jakmile jsem hned nezměnil na zavolání směr, za šňůru škubla. Jsem chtěl zase dělat "mrtvého brouka", ale takhle to nešlo. Nooo, nezdálo se mi to úplně fér. Mrtvý brouk je dobrá hra a ona by mi ji neměla kazit.
Pak cvičitelka zavolala "ke mě", tak jsem si šel pro pamlsek, jako k paničce. Mám už to nacvičené tak, že ho shltnu a uskočím, aby mě náhodo nemohla chytit za obojek - jenže tahle ženská mi na to neskočila!! Chytla mě a když jsem zkusil pár svých zaječích skoků, chytla mě - považte -  do náruče!!! A držela. Nooo, tak jsem se nevysiloval, že jo, a po chvíli škubání jsem už čekal, kdy ji to přestane bavit. Šlo to rychle.
Nakonec hodiny nás zase pustili. Klucí mi strhli v zápalu boje kabát, tak jsem všem mohl ukázat, že průsvitné mám nejen uši. Jsme se tak jako honili a myslím, že budu nejrychlejší. Uvidíme, jak doroste Nia, ale ta se zatím držela paničky jako klíště a moc sportu nepředvedla - což nemusí, je holka a holky musí být fešandy, což ona je a MOC!;)
Příští týden jdeme zas, prozradila panička. No a po školce prý pojedem na hory - víte někdo, co to je??? Já teda ne. Pokusím se zjistit o co jde a kdyby se mi to nelíbilo, zase si sednu a tentokrát se mnou jen tak nehne, to mi věřte!
Tak mi držte palce a mějte se hezky!

 Váš školák Hanifek