Hanifkova fotogalerie I

Obrázky ze života faraónského psa

Deníček

3.1.2008

Jak jsem zrušil pelíšek a učil se telefónovat

Včera mě panička dovezla z práce domů, dala mi večeři a rozhodovala se, jestli mě nechá doma nebo vezme s sebou. Měla jet vrátit televizi, kterou jsme měli půjčenou na sledování vánočních pohádek. Vracení televize mě mrzí, mohl jsem totiž ležet s paničkou na pohovce a spát, když ona se nejdřív dívala a pak už taky spala.Protože jsem byl ještě z auta celý ztuhlý, nedalo mi velkou práci předstírat nižší aktivitu, na základě čehož se panička rozhodla nechat mě doma. Řeči jako „… a buď tady hodný!“ opravdu nemám rád. Já přece jsem vždycky hodný! Ona se pořád bojí, že ji stáhnu deku z pohovky a zkouším s ní nové převleky, ale tentokrát jsem jí fakt převez: deky jsem se ani nedotkl. Začal jsem totiž zkoumat pelíšek. Díky mému bádání teď mohu zodpovědně říct, že pod chlupatým potahem jsou schovány k sobě kdovíčím slepené tři prachobyčejné kusy molitanu. Jeden se mi podařilo oddělit úplně, ty další dva jsem pak nechal na sobě trochu viset, protože jsem se věnoval bleskovému nápadu vykousat si z boku do pelíšku větrání – teda do toho, co z něj zbylo. Ještě se k tomu musím vrátit a nechám si to možná patentovat. Nestihl jsem to dokončit, protože panička byla nějaká rychlá a najednou stála ve dveřích. Nevím jak vy, ale nemám rád, když někdo v obličeji mění barvy a tak. Ona to zrovna dělala. Pak to začalo: takový kázaní fakt nepamatuju. A ten třepec za límec taky nebyl moc přijemnej, bych jí to někdy přál. Když skončilo nejhorší, tvářila se pořád jako bubák a já nesměl do ložnice ani na krok. Já tam teda nesmím vlastně vůbec, ale pár kroků většinou projde, ale teď bylo vidět, že se nevyplatí dráždit. Bylo mi z toho všeho smutno a viděl jsem, že jí taky. Ale dolejzat nebudu, to ne!

Když se pak odešla sprchovat, půjčil jsem si mobil, který nechala ležet na pohovce. Omylem jsem zase při tom strhl deku, což mě mrzelo, ale já chtěl prostě někomu zavolat a vykecat se z toho, jako to dělá ona. Listuju takhle v kontaktech a přemýšlím, koho znám, když v tom zase ona! A zase třepec a zase kázání – chjoooo… Můžu já za to, že mám ostrý zoubky, který se otiskly do té krásné lesklé červené motoroly? Si nemá kupovat véčko, nejde mi to otvírat. Ty dírky jsou stejně jen na kraji a zdálky to vypadá jako vzorek, tak to snad nějak rozchodí...Tu noc jsem spal jen na dece – nic moc, řeknu Vám. Tak jsem alespoň paničku zhruba co hodinku budil s tím, že se chci jít vyčůrat na zahradu, aby si to v té své měkké posteli zase tak neužívala. Ale i tak to byla noc pěkně dlouhá.

Dnes mi panička pelech opravila páskou na koberce. Proč vždycky dělá takové drahoty, když nakonec vždycky udělá všechno, co mi na očích uvidí?  - teda kromě toho „brášky“, abych zase nepřeháněl, nad tím pořád, nevím proč, hrozně přemýšlí.Jdu si raději už lehnout, aby ji třeba nenapadlo, že se mi na dece líbilo (se nesmějte, JI to opravdu napadnout může) a pelíšek mi nesebrala. Tak dobrou noc;)

Zlatíčko Hanifek

 P.S. Zdá se mi, že někde ta páska nedrží, jak by měla, budu to muset po ní zkontrolovat a když tak opravit, znáte ženský – opravářky, ale radši až zase nebude doma.

Žádné komentáře